Krajská zastupitelka Lucie Korytářová vystudovala učitelství biologie a výtvarné výchovy a v minulosti se věnovala vzdělávání dětí a návštěvníků zoologických zahrad v zahraničí i u nás.
Ve studiu teď pokračuje jako doktorandka na Karlově univerzitě v oboru Vzdělávání v biologii a zabývá se návratem velkých šelem do české krajiny z pohledu environmentálního vzdělávání. Kromě politické funkce krajské zastupitelky působí v krajském výboru pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost a v pirátském zastupitelském klubu má kromě těchto témat na starosti ještě odpadové hospodářství a klimatickou změnu.
Lucie, začneme tvou politickou prací. Jsi krajská zastupitelka a členka krajského výboru, čím se výbor pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost konkrétně zabývá?
Výbory jsou poradní orgány zastupitelstva, tedy dáváme stanoviska k jednotlivým materiálům, ale zastupitelstvo je pak většinou ještě musí schválit. Zabýváme se převážně návrhy krajského odboru školství a zaměstnanost pak řešíme z pohledu přípravy absolventů škol. Kraj spravuje střední školy, bavíme se o penězích jak na běžný provoz, tak například na jejich zateplení a jiné technické záležitosti. Jde také o počet žáků, otevírání či zavírání oborů a podobně. Další body bývají věnované oblasti sportu, kterou má tento výbor také ve své správě.
Máte ve výboru k dispozici dostatek dat pro taková důležitá rozhodnutí už přímo od krajského úřadu?
Odbor školství funguje z mého pohledu velice dobře. Máme důvodovou zprávu a celý materiál, který půjde k hlasování do zastupitelstva, sama si informace ověřuju a další ještě dohledávám. Společně se mnou je ve výboru prachatický zastupitel Júsuf Traore, který dlouhodobě pracuje v oboru, ve státní správě i soukromých organizacích. Ve výboru se schází jednotliví zástupci stran zastoupených v zastupitelstvu, například ředitelé některých škol. Všichni konkrétní věc konzultujeme a výsledek, stanovisko výboru, pak dávám k dispozici našemu krajskému zastupitelskému klubu.
Ty sama se ale ještě aktivně angažuješ v ochraně životního prostředí a v environmentální výchově. Má to něco společného s politickou prací?
Ano, environmentální výchova je pro mě ta spojka mezi vzděláváním a ochranou přírody. Podle mě není zásadní jen přírodu chránit konkrétními zásahy, vznikem rezervací a podobně, ale je důležité také zároveň s tím říkat lidem, proč by to měli chtít. Jsou to spojené nádoby, nemůžeš dělat jedno bez druhého, protože když lidé nebudou vědět proč, nebudou mít potřebu to chtít. V praxi šlo třeba o krajskou koncepci environmentálního vzdělávání, kterou jsme připomínkovali a zasadili se o to, aby byla dotace na tuto formu vzdělávání vrácena do rozpočtu kraje.
Ale v ochraně přírody se angažuješ i mimo politiku že?
Když vidím příležitost někde pomoci, tak se samozřejmě i jako občan zajímám, například nedávno ohledně kácení stromů u Vrbenských rybníků. Pak mě hodně zajímá park Dukelská, také v Českých Budějovicích. Tento projekt jsme se snažili ovlivnit už od začátku, bylo svoláno mimořádné jednání komise pro životní prostředí, a osobně vnímám celkové úpravy mnohem komplexněji. Nejde tam jen o kácení stromů, ale také například o poškození jejich kořenových systémů.
Nemůžu se ještě nezeptat na něco, co je možná úplně mimo krajskou politiku. Vím, že se zajímáš o návrat šelem do české krajiny, je to tak? A o jaké šelmy jde?
V současné době jde o rysy a vlky. Nejdříve se navrátil rys, i s dopomocí člověka, ale teď se nám pomalu vrací přirozenou cestou i vlci. Není to ale vůbec mimo krajskou politiku a je to dost kontroverzní téma, protože lidé mají z šelem obavy. Vlk je přitom velmi plaché zvíře, útok na člověka je i ve světě rarita, velmi vzácný. Je zde samozřejmě riziko napadení hospodářských zvířat, protože zejména když je stádo nedostatečně zabezpečené, je pro vlka snadnou kořistí. Zároveň ale vlk v krajině přispívá k regulaci počtu zvěře a dokáže ji, řekněme, znervóznit tak, že se více pohybuje v krajině. To vede k menším škodám na nových výsadbách stromů.
O vlkovi můžeme mluvit jako o lesním doktorovi, dokáže totiž velice dobře vyfiltrovat nemocná zvířata. Máme výzkumy ze Slovenska, které říkají, že v lokalitách, kde je rozšířen vlk, se prakticky nevyskytuje prasečí mor. Což je jeden z dalších argumentů, proč bychom měli vlka v krajině respektovat.
Co plánuješ do budoucna a čeho bys chtěla dosáhnout?
Určitě se chci dál věnovat environmentální výchově, protože si myslím, že u nás v kraji máme pořád rezervy. Zároveň bych se chtěla začít zaměřit na téma vzdělávání seniorů. Myslím si, že je dost podceněno a podfinancováno. Senioři mají jen málo příležitostí se vzdělávat, což je podle mě důvodem, proč se pak starší člověk špatně orientuje v rychle měnícím se prostředí, nemá totiž, kde se novým věcem učit. Tento problém bude se stárnoucí populací stále palčivější.