Lýkožrout smrkový a lýkožrout severský dělají v poslední době lesníkům velké starosti. Nucené těžby představují velké finanční ztráty a pro vodní režim krajiny je to citelná rána. Příčin je více, ale nejsou složité.

„Strom s nedostatkem vláhy snadněji podlehne útoku brouků. Není náhoda, že se sušším klimatem jsme v posledních letech měli více napadených stromů,“ vysvětluje Dan Leština, garant programových bodů týkajících se životního prostředí.

Jako druhou důležitou věc vidí následnou rychlou akci lesníků: „Strom pak musí z lesa pryč dřív, než se v něm kůrovci stihnou rozmnožit. Ptejme se tedy vlády, proč stále neudělala větší kroky pro to, aby například státní podnik Lesy České republiky měl vlastní stroje a lidi, které by mohl na místo poslat okamžitě, místo aby na téměř všechnu práci objednával externí firmu. Že by to souviselo s podnikáním Agrofertu v tomto odvětví?“

Za možná nejdůležitější faktor ovšem považuje způsob, jakým jsou lesy vysazovány, což dokládají jak zkušenosti českých lesníků, tak i výzkumy přírodovědců. „Pokud je hodně stromů stejného druhu a věku pohromadě, nějaký škůdce si pro ně dříve nebo později přijde. Cestou ven ze začarovaného kruhu je tedy mít novou generaci lesa co nejpestřejší. V takovém lese může škůdce napadnout vždy jen jeden strom z mnoha, a ten je navíc hned nahrazen svými mladšími kolegy. A kalamita se nekoná.“