Politiku, kterou reprezentuje Zeman, neporazíme bojem proti němu. Natož proti jeho voličům. To neznamená nekritizovat. Ale znamená to, že je nutné bojovat za něco. Něco víc, než formální náležitosti demokracie. Tvořit naději na lepší budoucnost.

Výsledek je výsledkem společenské atmosféry. Atmosféře, která nepřeje solidaritě, diskusi a poctivému rozumu. Přiživuje bezohlednost, vzájemné ponižování a kmenové emoce. Prezident jen využil a rozmnožil jed, který už tu zapustil dříve. A velkou zásluhu na tom má ta část společnosti, která se považuje za vzdělanější a slušnější. Jen těžko si teď přiznává svoje vlastní chyby, protože cítit se jako oběť jiných je snazší.

Ano, nejsme dokonalí, přesto jsme země chytrých lidí, bez ohledu na formální vzdělání. I mezi Zemanovými voliči je mnoho inteligentních lidí (a mnozí Drahošovi se umí chovat jako ignoranti). Ale schopnost rozumět, abychom mohli rozumně nakládat s tím, co máme společné, dál a dál degeneruje.

Výsledek voleb je promarněná příležitost, ale ne tragédie.

Prezident Zeman dusí budoucnost nejen mojí generace, celé země. A ještě nějakou dobu dusit bude. Akce však vyvolává reakci. Kyvadlo se dříve nebo později vychýlí na druhou stranu. A důležité je, co na té straně bude. Na tom teď záleží. A jedním ze střípků budoucnosti je, koho lepšího se pokusíme udělat prezidentem příště? Necháme se dál definovat technology moci jako Zeman, Babiš nebo Okamura? Nebo najdeme svou společnou a srozumitelnou definici budoucnosti a dokážeme s ní vyhrát?

Ivo Vlasatý, MS Piráti Českobudějovicko