Poslanec za Jihočeský kraj Lukáš Kolářík patří mezi ty, kteří ve sněmovně dlouhodobě bojují proti exekučním pastem a zrušení dětských exekucí je vizitkou jeho soustavné práce. V době pandemie patřil mezi ty zákonodárce, kteří se zasadili o přiznání kompenzačního bonusu dohodářům, přestože si to následně jako zásluhu přivlastnila Babišova vláda. Zabývá se obšírně bezpečnostními otázkami a potřebným rozvojem vzdělávacího sytému v ČR. Jak vidí některé aktuální otázky v souvislosti s nadcházejícími volbami? A jak se dá skloubit soukromí a rodina s prací poslance? Také o tom je následující rozhovor Ivany Hlušičkové.

Jak jsi se dostal k Piratům? A co je ti na nich blízké?

K Pirátům mě v podstatě přivedla moje žena. Tedy tenkrát to ještě moje žena nebyla. Když jsme se poznali, s Piráty spolupracovala a dělala překlady z angličtiny v rámci jejich zahraničního odboru. Vozil jsem ji tehdy na ty jejich setkání a tam jsem měl možnost se s nimi seznámit. Oslovili mě tím, že i jako nečlen jsem věděl o všem, co se děje. Mohl jsem se zapojit v diskuzi na jejich fóru, líbilo se mi jejich pojetí přímé demokracie, že o všem důležitém rozhodují všichni členové. Jejich otevřenost. Jak jsem je postupně poznával, líbilo se mi, že potkávám samé vzdělané lidi, se kterými si rozumím a pro které je důležitá svoboda jednotlivce. Jako ajťákovi se mi samozřejmě líbil i důraz na digitalizaci státu a tím pádem zrychlení a zlevnění provozu státu. Přesvědčili mě a v roce 2013 jsem požádal o členství. A asi jsem přesvědčil i já je, protože jsem se postupem času stal místopředsedou kraje, následně předsedou a lídrem kandidátky v roce 2017. A dál už to znáte.

Před čtyřmi lety tě voliči zvolili do sněmovny, v těchto volbách vedeš kandidátku Pirátů a Starostů v Jihočeském kraji. Je letošní kampaň jiná než ty předchozí? V čem je náročnější a v čem naopak lehčí?

Rozhodně je úplně jiná, a to hned v několika rovinách. Tenkrát jsme šli do voleb jako začátečníci, byť jsme s politikou již nějaké zkušenosti měli a konkurence se nám spíš smála a bagatelizovala nás. Pak jsme celkem uspěli a spadla jim brada. Teď je to náročnější, jsme bráni jako etablovaná síla, preference nam přes nějaké výkyvy rostou a nemáme žádné skutečné skandály. Bojí se nás, tak lžou. Já nemám problém s tím, pokud volby dopadnou nějak kvůli tomu, že si většina lidí bude představovat směřování republiky jinak než my, ale nemůžu se smířit s tím, pokud bude výsledek voleb založený na lhaní o tom druhém. Zatímco mi poukazujeme na konkrétní kauzy pana premiéra, který je prokazatelně ve střetu zájmů a říkáme co je špatně, tak někteří vykládají své vlastní fikce, jak by to prý vypadalo, kdyby tu vládli Piráti a co by kdyby. Vymýšlí si, že chceme lidem dávat migranty do bytů, že jim chceme zdanit přebytečné metry. Jsou to naprosté kraviny a moje duše gentlemana tím trpí. Ale jak se říká, zlo se nedá porazit, ale musí se s ním neustále bojovat. To mi dodává sílu a odvahu.

Jihočeský kraj je velmi specifický? Co si myslíš, že můžeš ze své pozice poslance změnit a v čem pomoct?

Jihočeský kraj má samozřejmě podobné problémy, jako celá země. Naštěstí ne tak hluboké jako jiné kraje. Ale záležitosti jako nedostatečné propojení dopravních sítí mezi kraji, rozdíly v dostupnosti vzdělávání a zdravotní péče a obecně sociální rozdíly se nevyhýbají ani nám v jižních Čechách. Řešení je většinou v konkrétních krocích. Například vidíme, že mapa školních výsledků se nápadně překrývá s mapou exekucí. To znamená, že nám postupně vznikají lokality, které mohou být znevýhodněné jak ekonomicky, tak z hlediska budoucích příležitostí pro děti, které tam vyrostou. To se nesmí dít. Proto mě zajímá zpackaný exekuční řád a jeho náprava. I děti, které vyrůstají s takovým znevýhodněním, musejí dostat v životě šanci.

Ve sněmovně se ti podařilo spousta dobrých věcí,co považuješ za úspěch a co tě naopak hodně mrzí z toho, co se nepovedlo?

Za úspěch určitě považuji, že se nám povedlo prosadit konec exekucí na dluhy z dětství. Co mě mrzí je, že se zatím přes odpor dalších parlamentních stran nepovedlo dotáhnout ostatní změny exekučního řádu, které by pomohly nejen dlužníkům, aby vybředli z dluhových pastí, ale ve výsledku také věřitelům, aby se dostali k celé původní dlužné částce. Nakonec, vydělali bychom na tom všichni, protože stát na zamotaná exekuční řízení mrhá penězi a celá společnost může jen sledovat, jak nám přibývá bezdomovců a lidí nad propastí.

Piráti razí heslo "Z montovny uděláme mozkovnu". Jak toho docílit?

Vzděláváním a investicemi. České školství dlouhodobě trpí nerovným přístupem ke vzdělávání, na což nás opakovaně upozorňuje i Evropská komise nebo OECD. Tím pádem na jednu stranu máme mnohem více žáků se slabými výsledky, než bychom mít mohli, na druhou stranu ale také promrháme spoustu talentů. Navíc se naše školství z velké části stále orientuje na způsob výuky, který neodpovídá současným potřebám. V mezinárodním srovnání je u nás ve výuce stále věnován velký prostor faktickým vědomostem. Méně už praktickému využití znalostí a pochopení souvislostí. Chceme proto školy podpořit v tom, aby byl ve výuce kladen větší důraz na aplikaci znalostí, kritické a informatické myšlení, řešení problémů, kreativitu, rozvoj gramotností a přenositelných dovedností, které jsou důležité v řadě studijních a osobních životních situací, i v profesním životě. Důležitost přenositelných dovedností bude totiž i z hlediska uplatnění na trhu práce pravděpodobně dále narůstat. Podle analýz McKinsey Global Institute bude kladen větší důraz především na rozvoj sociálních dovedností (včetně schopnosti týmové práce, leadershipu, vyjednávání), kreativního a kritického myšlení, schopnosti řešit komplexní problémy, práce s informacemi a jejich vyhodnocování. Lze očekávat rovněž nárůst důležitosti ICT dovedností, zejména v souvislosti s automatizací výrobních procesů, digitalizací a rozvojem umělé inteligence.

Pokud jde o investiční část, představili jsme projekt Bilion pro Česko. Jeho podstatou je přenést fungující praxi vícezdrojového financování a projektového řízení také do sféry přípravy státního rozpočtu. Určitá část rozpočtu by měla být vázána na konkrétní cíle a projekty, jimiž těch cílů za čtyři roky dosáhneme. Jestli se chceme dostat na světovou špičku, nemůžeme jako země donekonečna jen se zpožděním reagovat na trendy minulých let. Musíme prosazovat jasnou vizi rozvoje.

Ve druhé vlně Covidu byl problém s vyplácením kompenzačních bonusů pro lidi v insolvenci. Vláda si to poté připsala jako svůj úspěch, že lidé kompenzační bonusy dostali. Vím ale, že to bylo malinko jinak. Můžeš popsat celou anabázi?

Jasně. Začali se nám ozývat dohodáři kteří se dostávali do existenčních problémů, protože vláda uzavřela většinu obchodů a služeb. Nejen, že nemohli splácet své závazky, ale neměli ani na základní potřeby jako je nájem a jídlo. Řešili jsme to proto s ministerstvem financí a v té věci jsem dokonce interpeloval Alenu Schillerovou. Neustále nám tvrdili, že to není možné, že je to v rozporu s evropským rámcem, že prostě nemohou podporovat lidi v úpadku. Tak jsme to začali řešit s právníky a s Unií. Zjistilo se, že se to týká hlavně firem v úpadku a také šlo o to, aby se nekřivil trh. O tom tady ale nemohla být řeč, ti lidé neměli na jídlo. Nakonec to uznala i paní mistryně a dala pokyn. Klasicky si to potom připsala jako svůj výsledek ve snaze dostat politické body. Následně se mi podařilo přesvědčit i Správu sociální zabezpečení, kde měli podobný problém při uznávání jiného druhu podpory.

Děti ztratily rok školy, máte nějaký plán, jak jim pomoct?

Na začátku září jsme představili možnost využití peer programů, v rámci nichž starší žáci a studenti pomáhají dětem s doplněním zameškaného učiva. Zapojit by se mohly i neziskové organizace. Tyto programy dokázala v Ostravě rozběhnout pirátská náměstkyně primátora Andrea Hoffmannová, do nichž se zapojilo například ostravské planetárium nebo zoo. Teď bude zapotřebí tyto programy realizovat ve všech krajích a obcích. Proto se také na zřizovatele škol a další instituce, které mohou pomoci, obracíme přímo. Musíme si uvědomit, že ten rok je opravdu třeba dohnat.

Zároveň nesmíme zapomínat na žáky středních škol, kteří během covidu zcela přišli o praktickou výuku. V létě jsme se sešli se zaměstnavateli, kteří jsou připraveni pomoci školám a firmám s doháněním výpadku v praktické výuce i přímo na pracovištích firem. Zároveň je třeba řešit i situaci absolventů škol, kteří přecházejí na trh práce. Jednou z cest by mohlo být daňové zvýhodnění pro firmy, které budou čerstvé absolventy přijímat. Využít lze rovněž Národní soustavu kvalifikací pro doplnění nebo navýšení kvalifikačního profilu absolventů, zpřístupnění a posilování on-site/online vzdělávání ve firmách.

Jsi ženatý, máš tři deti. Jak se dá skloubit život poslance s běžným rodinným životem?

Je to samozřejmě složité, jsem hodně času mimo domov. Naštěstí žijeme v době kdy není problém s kýmkoliv na světě okamžitě mluvit a vidět se s ním, takže udržujeme kontakt alespoň přes obrazovku. Využívám každé možnosti, abych to rodině trochu vynahradil. Je to o to složitější, že i moje žena je hodně pracovně aktivní, takže se u dětí střídáme. Důležité je si to volno a ten čas s rodinou naplánovat a dát si to do kalendáře. Pak se vám nestane, že vám tam asistentka naplánuje jinou aktivitu. Nám se to zatím daří všechno skloubit tak, aby to mělo co nejmenší negativní dopad.