Júsuf Traore se narodil v Brně a nyní žije v Prachaticích, kde je městským zastupitelem. Má za sebou studium oboru sociální práce, pedagogiky volného času a dále speciální pedagogiky na UK. Působil v adiktologických službách, jako metodik primární prevence v pedagogicko-psychologické poradně, následně spolu s kolegy založil občanské sdružení s cílem poskytovat komplexní nabídku preventivních služeb pro rodiny s dětmi, kde 5 let zastával roli ředitele, sociálního pracovníka a lektora. V současné době působí jako vedoucí odboru sociálních věcí, zdravotnictví a školství na městském úřadě ve Vodňanech a lektoruje v oblasti sociálně-právní ochrany dětí a školství u vzdělávací agentury Edupol. Nyní je také na čtvrtém místě pirátské kandidátky Jihočeského kraje pro volby do Poslanecké sněmovny v říjnu tohoto roku.
Júsufe, začneme asi tím, proč jsi se pustil do politiky. Souvisí to s oborem sociálních služeb?
Přesně tak, v rámci poskytování služeb rodinám a dětem jsem zjistil, že mnozí komunální politici mluví o pomoci, ale málokdo něco dělá (naštěstí to neplatí o všech). A právě z tohoto důvodu jsem se rozhodl v roce 2010 poprvé kandidovat do prachatického zastupitelstva.
Vyšlo to? Tenkrát jsi ale nekandidoval za Piráty, že?
Jak se to vezme. V roce 2010 jsme pro sdružení nezávislých kandidátů PRO Prachatice, za které jsem kandidoval, získali možnost podílet na vedení našeho města prostřednictvím pozice místostarosty a 3 radních. Já sám jsem se stal prvním náhradníkem, jelikož tehdy mi to „uteklo“ asi o 10–20 hlasů. Od roku 2018 jsem ale zastupitelem za stejné sdružení.
Kdy a proč jsi se rozhodl přidat se k Pirátům?
Od roku 2015 jsem byl registrovaným příznivcem a Piráty jsem tak po očku sledoval. Pro vstup do strany jsem se rozhodl v roce 2019. Důvod je zcela jednoduchý. Celý svůj pracovní život se snažím věci kolem sebe posouvat žádoucím a potřebným směrem a Piráti se dle mého názoru snaží poctivým a otevřeným způsobem o to samé.
Můžeš ještě trochu přiblížit, čím se přesně zabýváš, o jaké služby pro rodiny a děti se jedná?
To bude trochu složitější. Služby, o kterých jsem hovořil, jsme spolu s kolegyní zakládali v roce 2006, kdy jsme začali primární prevencí společensky nežádoucích jevů na školách. Následně jsem ale dospěl k závěru, že je třeba se dětem věnovat i v odpoledních hodinách, takže jsme založili nízkoprahové zařízení pro děti a mládež ve věku 6 až 15 let, následovalo mateřské centrum, poté jsme se pustili v roce 2008 do krizového centra, kde byla poskytována psychologická a psychoterapetická pomoc. V roce 2009 jsme naši organizaci rozšířili o nízkoprahové zařízení pro děti a mládež ve věku 15 až 26 let a konečně v roce 2011 jsme vše zakončili sociálněaktivizačními službami pro rodiny s dětmi. Do toho jsem ještě organizoval pro naši cílovou skupinu spoustu jednorázových volnočasových aktivit. Vše bylo samozřejmě zdarma.
Od roku 2015 ale pracuji jako vedoucí odboru sociálních věcí, zdravotnictví a školství, kde se snažím nerealizovat pouze strohé „ouřední“ aktivity, ale nabízet trochu víc.
Co je možné prosadit v této oblasti z pozice zastupitele?
Zcela upřímně řečeno, mám to jako opoziční zastupitel trochu složitější. Náš pan starosta dospěl k závěru, že bude nejlepší, pokud nebudeme mít možnost prosadit vůbec nic. Jelikož má koalice o jeden hlas víc, vše, co navrhneme, koalice bez jakékoliv diskuze shodí.
O co konkrétně jde, co například navrhujete? Nebo jinými slovy: co bys chtěl v systému změnit nebo udělat?
Je toho opravdu hodně. V obecné rovině jsem například chtěl prosadit, aby měli občané našeho města možnost vystoupit s tím, co je trápí dříve než na konci zastupitelstva, jelikož většinou končíme v pozdních nočních hodinách. Opakovaně jsme i s kolegy navrhovali stanovení jasné koncepce investic ve městě nebo jsme s kolegou ze sdružení PRO Prachatice usilovali o reflexi finančních dopadů vládních opatření na fyzické i právnické osoby ve městě, ale těch návrhů bylo mnohem více.
Jelikož já sám se věnuji sociální oblasti a školství, mrzí mě například, že bez jakékoliv diskuze koalice smetla mé návrhy na transparentní rozdělování finančních prostředků sociálním a doprovodným službám, stejně jako návrh na tvorbu strategického plánu pro školství.
V dalších komunálních volbách budeš v Prachaticích kandidovat za Piráty? A budou tyto věci tedy součástí programu?
Mohl bych říct velmi jednoduše ANO, ale domnívám se, že to by byla jen částečná odpověď. Prachatice jsou nejmenší jihočeské okresní město. Všem půjde o rozvoj města, spokojené občany, školství a podobně, takže program bude v zásadě stejný. Jde spíš o to, jak to člověk dělá. Já bych si přál otevřenou participující radnici, která sice stanoví vizi, ale komunikuje s opozicí, veřejností a odborníky, což teď Prachaticím chybí.
Zaregistroval jsem, že každý rok před vánočními svátky organizuješ sbírku dárků pro děti v azylových domech. Je to tvá práce, nebo volnočasová aktivita?
Obecně rád dávám činnostem nějakou přidanou hodnotu. V roce 2015, když jsem nastoupil na úřad, jsem si říkal, že my jako státní zaměstnanci jsme zde především pro lidi. Přemýšlel jsem tedy, jak můžu udělat něco víc než jen „ouředničit“, a napadlo mě pomoci dětem z azylových domů a zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.
Vyrobím přáníčka, na ty si děti napíší, co by si přály. Lidé si u nás na stromečku nebo u mě na facebooku vyberou přáníčko, koupí vytoužené dárky, které u nich později vyzvednu, a před Vánoci odvezu dětem, respektive do daných zařízení. Děti pak pod stromečkem na Štědrý den najdou přesně to, co si přály. „Ježíškovi pomocníci“ jsou rádi, že mohli pomoci a dětem se splní jejich přání. Hodně jsem to teď zjednodušil, ale jde o zkrátka o to udělat dobrou věc a dělat lidem kolem sebe radost.
A poslední otázka. Nyní jsi byl zvolen na čtvrté místo jihočeské pirátské kandidátky pro volby do Poslanecké sněmovny. Jako poslanec bys mohl hodně věcí ovlivnit. Co bude pro tebe zásadní?
Já sám bych se rád věnoval sociální oblasti. Konkrétně pak práci s rodinami a dětmi a ochraně práv dětí. V obecné rovině bych se rád podílel na prosazování demokratických principů v systémech a řízení naší země a současně obnově důvěry ve vedení státu.
Děkuju za rozhovor.