Démophobia zahraje v ČePiCi - Pirátském centru v Českých Budějovicích

21. 02. 2018
Démophobia zahraje v ČePiCi - Pirátském centru v Českých Budějovicích
Démophobia zahraje v ČePiCi - Pirátském centru v Českých Budějovicích

Koncert se koná v Pirátském centru ČePiCe v Hradební ulici čp. 13 dne 6. března od 18 hodin.

Sólový projekt Démophobia – Démy, kytaristy a zpěváka kultovní skupiny Znouzectnost není třeba jejím fanouškům nijak zvlášť představovat. A těm, co tento bizarní název slyší poprvé, se sluší říci, že když se s hravou poetikou Démophobie seznámí, už nikdy nebudou vnímat folk, tak jak ho vnímali doposud.

Původně sólový projekt kytaristy a zpěváka plzeňské Znouzectnosti Démy, který v roce 1995 nahrál s přáteli první album „Démophobia aneb Plzeňské pověsti, písně a jiné plísně jak je vyvedl Déma von Nouze za pomoci svých kumpánů“, se rozšířil na duo. K punkovému klaunovi Démovi se přidal hostující člen „Znouze“ Michal Röhrich. A právě spojení bravurního kytaristy Michala se surrealistickým punkerem a bavičem Démou, s hravým až dětsky naivním pohledem na svět, se ukázalo být velice šťastným a příjemným osvěžením. A to jak pro celkové aranžmá písní, tak pro veřejné koncerty. V tomto duu už byla v roce 1999 nahrána druhá deska „Vycpávky“, kde sice ubylo zhudebněných pověstí, zato přibylo víc Démových surrealistických hříček a legrácek s lehce morbidním humorem.

Vzhledem k četnosti koncertů hlavní kapely obou protagonistů – Znouzectnosti, vystupovala Démophobia spíše sporadicky a přitom připravovala materiál na třetí desku. Stejně jako u Vycpávek se o CD s názvem „Mlýnek“ postaral kapelní kolega ze Znouze Golda. Ten desku nejen vydal ve svém vydavatelství Sisyfos records, ale opatřil ji také neotřelým obalem, kde na titulu z útrob španělské kytary vyhlíží poloviny tváří Démy a Michala. Fotky „Luka“ Dobrovského v bookletu i nezasvěcenému prozradí, že Démophobii jde především o to posluchače dobře bavit.

Po několika letech společného muzicírování se Déma opět vrátil ke kořenům a vystupuje jako solitér. Déma mistrně žongluje se slovy a obrazy a ukazuje, že jeho síla tkví v umění napsat jednoduché, ale silné melodie. Ve většině písní najdeme osobitý humor, jehož kořeny lze hledat mezi francouzskými surrealisty, u Monty Pythonů či Cimrmanů, ovšem vždy ve vlastním balení a pikantní šťávě. Písně Démophobie svou poetikou i melodičností mohou připomenout i Svěráka a Uhlíře a jejich písně v Hodinách zpěvu.

Démophobia na deskách je zábavná, krystalická, vybroušená a s řadou hostů hudebně duhová. Přesto si dovolím tvrdit, že Démophobii lze nejlépe poznat a vychutnat si všechny její podoby právě na koncertech. Déma o sobě ví, že není velký zpěvák, proto i jeho projev je velmi civilní. Na koncertech to je ovšem jiná. Jeho projev je až neumětelsky roztomilý, kterýžto dojem rád přihrává a přikrmuje osobitým klaunovstvím a nadsázkou.

** Diskografie: **

Plzeňské pověsti, písně a jiné plísně (1995)

Vycpávky (1999)

Mlýnek (2007)

Třetí Poloha (2017)

Sdílení je aktem lásky
Kam dále?